A z nebe padaly diamanty ...

PDF
Tisk
Email
Napsal uživatel Jan Hejret
Sobota, 28 Listopad 2009 17:34

 

Karkonoska fala II., aneb když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi

       Při letošní cestě za stratosférickými scenériemi altokumulů, rotorokumulů a za větrem ze směru jihozápadního (a s diamantovou nadějí někde v koutku plachtařských dušiček) se naší bandě vyklubal malý problém. Koďousova úžasná laminátová Kobra ztratila kdesi u Uničova kolo a stala se tak pro převozy jeho elesky nepotřebnou. Během sledování vývoje na poli vlnového létání se koncem listopadu stalo lelkování neúnosným, a tak nás napadlo, že se k vlně můžeme dostat letecky, když to po silnici nepůjde. Vzdálenost do oblasti Karpacze je z Jaroměře vzduchem asi 55 kilometrů, vlek by vyšel i s návratem vlečný mašiny asi na hodinu. To se nám zdálo moc, a tak jsme rozžhavili mozkové závity do červena a zkusili jsme lehce „ťuknout“ do provozovatele Vampíra, který shodou okolností čerstvě získal oficiální typovku pro vlekání. Majitel Roman i pilot Honza projevili ochotu se na pokusu podílet a tak dalším nápadem bylo nechat se vyvléci dostatečně vysoko k východnímu okraji Krkonoš na návětrnou stranu a do vlny pak doklouzat po vlastní ose.

Na startu  Lenťák

      Vzdálenost od místa předpokládaného vypnutí u Žacléře do místa prvního rotoru vyšla na asi 18 kilometrů, nikdo ale nevěděl, jak se na východním konci hor bude chovat vzduchová hmota. Také se nám nechtělo moc věřit, že ultralehký stroj bude schopný dostoupat pro plánovaný překluz dostatečně vysoko. Honza, pilot Vampíra, si byl jistý, že dostup 2500 metrů v podmínkách reálného listopadu nebude problém, nám se ale i tato výška nezdála při očekávaných potížích s osmnáctikilometrovým přeskokem dostatečná. Nezbývalo, než přejít od slov k činům, a prostě to zkusit.

Mapa  Báro

     V pátek jsme s Koďousem od 7 hodin strašili na letišti, to vykouzlilo na tvářích některých místních osob škodolibé úsměvy, říkali něco o bláznech a tak. My jsme se ale odradit nenechali, složili jsme elesku a druhou jsme vystrčili z hangáru. Vlekař Honza si střihnul zkušební okruh, následoval telefonát do Jeseníku, aby nám zaktivovali vzdušné vlnové prostory. Obratem přišla SMS, že prostory jsou volné od 7:45 LOC, to nám vycházelo časově akorát. Nakonec jsme museli z křídel eroplánů na dráze otřít asi milimetr námrazy, takže se nám první start časově posunul na 9. hodinu. Nad Krkonošemi tou dobou visel „lenťák“ jako jitrnice, krátký telefonát spřáteleným borcům do Jeliení Góry nás naplnil optimismem, že vlna opravdu funguje.

Před vzletem  Ve vleku

     Ve zmiňovaných 9 hodin se roztočila vrtule Vampíra a já jsem se rozjel za ním. Po chvilce strachu s totálně zamlženou kabinou se mi povedlo rukou setřít průzory, kterými jsem si zajistil pořádný výhled. Vlek probíhal opravdu příjemně a celou dobu v klidném vzduchu, u země jsme stoupali skoro 3 m/s, s přibývající výškou stoupavost postupně klesala. Severně Trutnova jsme dosáhli letové hladiny 95, tak jsme přeletěli ještě kousek severně do speciálního vlnového prostoru TRA 93, který má strop v letové hladině 235, tam jsem ještě chvíli ve vleku vydržel a ve výšce 2700 m QFE Jaroměř (3000 m QNH) jsem se vypnul . Tou dobou stoupal vlek stále přes 1 m/s.

       Krásný ranní lenťák se v průběhu vleku rozsypal a rotorové kumuly v oblasti Karpacze byly poměrně nevýrazné, takže ve mně příliš optimismu nezůstalo. Naštěstí se nekonaly hrůzostrašné scénáře s divokými klesáky v této oblasti, tak jsem na rychlosti optimálního  klouzání s větrem v zádech začal klouzat ke Karpaczi. Nakonec mi na překluz zmiňovaných 18 km stačilo asi 500 metrů a tak jsem začal vyhledávat stoupavé pole na návětrné straně rotorového kumulu. To se mi asi po 10 minutách povedlo, a ve chvíli, kdy se mě Koďous ze země ptal na situaci, jsem mohl konstatovat pěknou dvojku nahoru. V průběhu stoupání jsem slyšel start Koďousova vleku. Když jsem dosáhl asi 4000 m QNH, kam jsem vystřelil na průměrném stoupání ke 4 m/s, rozhodl jsem se sklesat do 1500 m QNH a diamantová naděje se začala jevit v konkrétnější kontuře. Po sklesání jsem chvíli laboroval s opětným navázáním do stoupavého pole, to se mi nakonec podařilo a začal jsem raketově stoupat, chvílemi bylo stoupání k 5 m/s. Když jsem ve 4000 m QNH pouštěl kyslík, ozval se Koďous, že je také zdárně na místě a začal stoupat. Když jsem míjel 5000 m QNH, vypadlo z Koďouse, že to s vyklesáváním kvůli převýšení trošku přehnal, navíc se nechal větrem snést do závětrné části rotoru a pěkně si tu ždímačku užil. Nakonec se mu podařilo proti větru o rychlosti 80 km/h dostat do stoupání, a to tak, že na poslední chvíli necelých 500 metrů nad terénem. Mezi tím jsem přepnul průtokový ventil na 2 litry kyslíku za minutu a dolezl jsem do 6900 m QNH, diamant byl doma.

 6900 QNH

     Následovalo rozhodování, kudy se pustit na cestu k domovu. Nejjednodušší se zdála varianta domluvit se s pracovištěm Praha radar, aby mě pustili přímou cestou. Komunikace s řídícím neproběhla příliš úspěšně, zpočátku nedokázal pochopit, jak se mohl kluzák dostat do 6 kilometrové výšky, pak se mě zeptal, jestli mám odpovídač sekundárního radaru a nakonec mi průlet nepovolil. Nezbývalo než zvolit druhou možnost, a to využít jižní hrany prostoru TRA 93 a dostat se co nejblíže Jaroměři, v daném případě byl tímto bodem Hronov. Překluz ke Hronovu byl v naprosté pohodě, z 5000 metrů, které mi zbyly, jsem pěti zatáčkami na brzdách sklesal do letové hladiny 95, řídícímu od radaru jsem s lehkou ironií v hlase poděkoval a proti větru jsem se s asi 2700 metry výšky vydal na dokluz dlouhý 30 km proti větru o síle 70 km/h. V první třetině této cesty se zdál můj záměr nereálný, výška prostě ubývala rychleji než vzdálenost k domovu. Se snižující se výškou letu naštěstí vítr zeslábl, a tak se nakonec zadařilo a po 3,5 hodinách letu jsem přistál (zmrzlej jak sobolí h….) na rodné hroudě.

     Mezi tím hlásil i Koďous převýšení 5000 m (ve skutečnosti to bylo víc jak 6000 m )  a nasadil na více jak hodinovou cestu k domovu. My jsme na zemi nelenili, zavolali jsme vlekaře Honzu, Jenda Červený se přichystal a odpálili jsme jej také do stratosféry. Nakonec Koďous přistál asi hodinu a půl po mně. Jenda Č. se bohužel dostal do slabších podmínek, a tak mu diamantové převýšení uteklo o necelých 500 m. S cestou domů měl více štěstí, řídící ho pustil od Hronova s větší výškou než mě s Koďousem, tak mu ubyly nervy s dokluzem.

     Závěrem je potřeba akci zhodnotit jako supr záležitost, měli jsme v podstatě víc štěstí než rozumu (ale také se říká, že štěstí přeje připraveným – všichni jsme již měli s vlnou předchozí zkušenost). V případě souhry příznivých okolností (málo rozsáhlá oblast fénové oblačnosti u nás na letišti, dostatečně chladný vzduch pro výkon ultralightu ve vleku, vhodný vítr u země) se dá podobná akce jistě zopakovat a další lety od nás s diamantovým převýšením na sebe nenechají dlouho čekat.

Aktualizováno ( Neděle, 06 Prosinec 2009 17:37 )

Plachtařské závody v příštím roce vol.1

PDF
Tisk
Email
Napsal uživatel Jan Červený
Čtvrtek, 08 Říjen 2009 15:11
V Pondělí 5.10.2009 jednala ve Zbraslavicích Plachtařská komise AeČR za účelem výběru pořadatelů a termínů plachtařských soutěží v roce 2010:

PMČR - Plasy: soutěžní dny 23.5. - 4.6.2010
PMRg - Moravská Třebová: soutěžní dny 18.7. - 30.7.2010
PMČR_J - Zbraslavice: soutěžní dny 1.8. - 13.8.2010
PMČR_D - Ústí nad Orlicí: soutěžní dny 1.8. - 13.8.2010

Více web Plachtařské komise AeČR
Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Říjen 2009 15:13 )

Soustředění, pilotky, narozeniny ...

PDF
Tisk
Email
Napsal uživatel Jan Červený
Pátek, 18 Září 2009 12:15
Začátkem srpna, když ještě část jaroměřských byla uprostřed soutěžení v Mejtě, začalo v Jaroměři soustředění pilotů a žáků ... vzhledem k tomu že počasí nestálo příliš za mnoho, mohli žáci pod vedením Milánka Kočího a za pomoci již odrostlejších žáků během prvního týdne odlítat svoje první sóla ... po dalším týdnu lítáni dorazil inspektor Kinc a přezkoušel Evu, Tomáše z letošní a Lídu z loňský elementárky, Radek musí trošku dorůst :-D ... všichni přezkušovaní uspěli a tak máme další piloty ... během druhýho tejdne se taky povedlo přeškolit Lukáše a Zdendu na dřevoplechový laminát VSO -10 ... takže suma sumárum, řekl bych že se soustředění vcelku povedlo :) co se týče sportovních výkonů, pořádně se letělo až poslední den soustředění v sobotu 15. srpna ... s Vaškem Marelem jsme obletěli třístovkovej FAI trojúhelník JA - Bohuňovice - Křižanov, s náma letěl ještě Honza Flaksů, ten se ale obrátil někde u Olomouce ... a stejnej den uletěl svoji stříbrnou padesátku Martin Pavlík ... posledním letošním závodem je mistrovství republiky juniorů v Křižanově, kde se od nás účastní Marek Červený a Tomáš Koutník ... o týden později v neděli letí jaroměřská výprava ve složení Voudouch, Vašek Marel, Sváťa Tomšů a Honza Červený návratovou třístovku - točili jsme se v Teplicích (ne v těch nad Metují) ... s Vašíkem jsme to ještě trochu protáhli a dalo nám to 440, resp 450 km ... tu neděli si ještě odbyli vývozy Lukáš Chaloupka a Vašek Kovář junior ... od tý doby se nic plachtařsky zajímavýho neletělo, lítali jsme na místním převážně ... přecejenom se sezóna chýlí ke konci, ale nevěste hlavu, ještě nás čeká ta vlnová ;-) ... možná si všimnete na webkameře dalšího futrálu, tím šťastným majitelem je Pavel Hartman, který rozšířil řady jaroměřského LS týmu o další LS3ku, kterou jsme dovezli z dalekého severu :) Když jsme dorazili s érem, byla již v plném proudu oslava sedmdesátin našich jubilantů Honzy Flakse, Honzy Ridla a Pepy Rezka ... tato byla skutečně velká jak se na takový věk sluší a chlapcům bych ještě jednou popřál především pevné zdraví ... 
Aktualizováno ( Neděle, 20 Září 2009 14:55 )

Týden v Mejtě ...

PDF
Tisk
Email
Napsal uživatel Jan Červený
Pondělí, 03 Srpen 2009 16:38
Je to už víc jak týden, co se na letišti ve Vysokém Mýtě koná plachtařské mistrovství regionů ČR. Od nás se účastní Michal Koďousek, Pavel Hartman, Vašek Marel a Honza Červený. Do podhůří Orlických hor jsme se sjeli už v pátek 24.7., přivítalo nás sychravé podnebí, které následně v sobotu vyrobilo z louky, kde stály tranďáky, doslova oranici ... Během soboty jsme absolvovali vážení kluzáků, které při počtu téměř osmdesáti kluzáků letájících v obou třídách, zabralo celý den. Co se týče lítání, tak jsme letěli od neděle do soboty mimo úterka každej den, tratě byly od nějakejch stopadesáti do tříset kilometrů letěný občas docela velkejma rychlostma ... naše výsledky jsou vesměs ve stylu střídavě oblačno, stabilně nejlíp se daří Koďovi a Vašíkovi, mě jak kdy a Pavel je naším polním přeborníkem :-) Je teda nutný podotknout, že Pavel tady uletěl svoje první tříkilo :-) Teď je pondělí, máme za sebou dva dny kdy se neletělo a zítra nás patrně čeká taky neletovej den, nicméně výhled na poslední tři soutěžní dny je opět optimistický ...  takže nám držte palce ;-)
Aktualizováno ( Pondělí, 03 Srpen 2009 17:50 )
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec >>
JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL